Digitální náhrobky aneb co po nás vlastně zbude

Téma smrti a všeho s ní spojeného je v naší společnosti stále jaksi zasouváno pod koberec, i když je pomalu každý den ve zprávách vidíme smrtelné nehody a nebo zemře nějaká celebrita. Spousta lidí dnes přitom žije spíše jako kdyby byla nesmrtelná. Dokonce ještě ani neexistují v ČR zákony ošetřující digitální dědictví.
Sama jsem před více než 10ti lety přežila klinickou smrt a díky této zkušenosti jsem začala na život nahlížet zcela jinak. Každý den od té doby beru jen jako čas navíc, jakýsi bonus, kdy ještě mám možnost něco vytvořit nebo si ho jen tak užít. Byla to pro mne jasná výhybka z každodenního kolotoče. Viděla jsem tehdy ten pověstný film svého života a od té doby přemýšlím, co chci, aby v něm příště bylo. Skládal se totiž jen ze silných zážitků. Naštěstí hlavně těch pozitivních s plnou mírou prožívaných emocí. U těch negativních pak prožíváte lítost a emoce toho, komu jste nějak ublížili třeba jen slovem a silnou potřebu se omluvit, vymazat to.
A také jsem si z toho odnesla vědomí světla na konci tunelu, což se do života opravdu hodí.

Také mi došlo, že kdyby náhodou, měla bych svým blízkým zanechat nějaké instrukce. To by měl
mít přece každý dospělý, ne? Známé zemřel manžel na motorce a až v tu chvíli zjistila, že neví ani jakou má manžel banku, že se nedostane k penězům a neví ani co všechno se má kde platit.
Za covidu jsme řešili často ve firmách téma vzájemné zastupitelnosti a tzv. disaster recovery plan.
Jednoho z klientů stálo doslova miliony zprovoznit výrobu po výpadku softwaru, ke kterému měl
přístup jen jeden člověk, který bohužel zemřel. Byl prý mladý, tak to nikoho nenapadlo.
Ne, přátelé., opravdu nejsme nesmrtelní a měli bychom to mít stále na paměti, abychom se chovali lépe. Srážky s blbcem to sice neomezí, ale už mu nebudete věnovat pozornost a cennou energii. Stačí si jen pomyslet, že jeho deadline bude třeba už zítra a jen o tom chudák ještě neví.
V době, kdy tu po sobě všichni zanecháváme obrovskou a mnohdy nepřehlednou digitální stopu, se tedy přirozeně zrodil nápad sesumírovat vzpomínku či vzkaz dalším generacím a umístit ho pomocí odkazu v QR kódu na náhrobní kámen či jiné památní místo. Vzpomínka tak zůstane živá nejen v našich srdcích i pro další generace.

Digitální náhrobky jsou webové stránky, které umožňují vytvoření online památníku
pro naše milované, kteří už s námi nejsou. Tyto digitální památníky obsahují
informace o zesnulé osobě, jako jsou fotografie, vzpomínky, videa a mnoho dalšího.
Mohou být přístupné z celého světa, což umožňuje lidem, aby se připojili k památce
našich blízkých, bez ohledu na to, kde se právě nacházejí. Objednat si je můžete
např. na www.poslednivzpominka.cz

Tento nový trend může být nejenom moderním způsobem, jak uctít památku našich
milovaných, ale také může pomoci překonat výzvy tradičních pohřbů, jako jsou
například náklady na pohřeb a logistika. Digitální náhrobky mohou být také
užitečným nástrojem pro genealogii a vytvoření rodinných stromů.
Přestože může být myšlenka digitálního náhrobku na první pohled neobvyklá, stane se běžným trendem budoucnosti. Co si o tom myslíte? Chcete se podílet na této
nové vlně digitálního uctívání našich milovaných?

Digitální náhrobek skladatele nezapomenutelné znělky Krkonošských pohádek si můžete
prohlédnout např. zde – https://www.poslednivzpominka.cz/vadim-petrov/

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *